Pověst povídá, že byli jednou dva loupežníci – Mářingl a Vondráš, kteří obývali jeskyni nedaleko Boskovic.
Svou „živnost“ provozovali kousek od jeskyně, kde olupovali pocestné a kořist ukrývali.
Avšak Mářingla chytili. Když jej vedli na popravu do Brna, přišli až k Fáberce, kde Mářingl povídá: „Kdyby
ten Fábera věděl, jaký poklad má na poli zakopaný, tři pokolení by nemusela nic dělat!“
Poklad byl zakopán velmi mělce a když přišel silný déšť, na cestě se objevily peníze. Hlídač místní vinice
je našel a předal boskovické vrchnosti. Ta mu za odměnu postavila malou chaloupku a věnovala malé políčko,
které zanechal svým potomkům.
Když se o pokladu dozvěděli lidé, vyrazili ihned do těch míst kopat. Nikdy nic nenašli. Možná, že kdyby
hledali ve skále, bylo by tomu jinak. Vždyť všechno pohltil les ...
